Věda

Být stále mlád: Objev genů, které ovlivňují délku života

Gail Hanlon Editor

Ovlivňují geny délku našeho života? A pokud ano, tak které? Tyto otázky si kladli badatelé z ETH Curych ve Švýcarsku a výzkumné konsorcium „JenAge“ se sídlem v německé Jeně jako součást společné studie. Vědci byli schopni identifikovat 30 genů, které mají významný vliv na proces stárnutí, při studiu přibližně 40 000 genů myší, danií pruhovaných a háďátek obecných. Aby zjistili, které z těchto genů mají vliv na proces stárnutí u všech tří druhů, měřili množství látky známé jako informační RNA (mRNA) v buňkách živočichů. Počet těchto jednovláknových RNA transkriptů může signalizovat, zda je gen zvláště aktivní nebo nikoli.

Během jednotlivých fází života organismu mohou geny měnit hladinu své aktivity – jde o proces známý ve vědecké terminologii jako up regulace a down regulace. Profesor ETH Michael Ristow a jeho výzkumný tým využili této skutečnosti při hledání genů, které jsou regulované přesně stejným způsobem u všech tří organismů v jednotlivých životních fázích, tedy mládí, dospělosti a stáří. Na základě toho bylo možné vyvodit, že tyto geny jsou spojeny s procesem stárnutí. Na konci studie měly tyto tři druhy společných pouze 30 „genů stárnutí“ z tisíců zkoumaných genů.

https://www.youtube.com/watch?v=OU5Wj6-K5ks

Délka života se průměrně zvýšila o 25 %

Mezi těmito 30 geny byl identifikován gen Bcat-1 jako ten, který má na stárnutí organismu obzvlášť velký vliv. Pokud byl tento gen u háďátek snížen (down regulace), délka života jedince se zvýšila v průměru o 25 %. „To je nejvýraznější účinek na délku života, který jsme v našich pokusech byli schopni změřit,“ vysvětluje profesor Michael Ristow. Červ, který průměrně žije pouze 14 až 20 dní, zůstal navíc déle vitální. Toto zlepšení bylo možné zpozorovat v parametrech jako pigmentace spojená s věkem, rychlost pohybu a četnost reprodukce. Podle Ristowa se všechny tyto faktory zlepšily.

Důvod, který leží za zvýšenou vitalitou a délkou života, identifikovali vědci jako takzvané větvené aminokyseliny. Protože gen Bcat-1 obsahuje kód pro enzym, který způsobuje rozklad těchto aminokyselin, v těle zvířete se hromadí vyšší hladiny aminokyselin, když je tento gen blokován. Pro srovnání byly účinky zkoumány i u zvířat, která byla krmena potravou obohacenou aminokyselinami. V tomto případě byl pozitivní účinek na délku života a zdraví zjištěn také, ale byl méně výrazný.

Tento mechanismus funguje podobným způsobem i u lidí

Současná studie se vlivem na lidi nezabývá. Avšak na základě jejích výsledků jsou badatelé již přesvědčeni, že tento mechanismus funguje podobně i v našem těle. „Hledali jsme pouze ty geny, které jsou evolučně zakonzervované a vyskytují se proto u všech organismů, včetně lidí,“ říká Ristow, odborník na energetický metabolismus a koordinátor studie.

old-gif

Podle profesora ETH je další studie již ve fázi plánování. Ristow však konstatuje, že ji ze zřejmých důvodů nebude možné využít k měření délky lidského života, protože to by výrazně překročilo délku trvání i rozpočet projektu. Místo toho by byly zkoumání podrobeny parametry jako hladina cholesterolu a cukru v krvi jako významné ukazatele zdravotního stavu zkoumaného subjektu.

Cílem není zvýšit délku života

Podle Ristowa se mnoho větvených aminokyselin již používá v léčbě a terapii, například při léčbě poškození jater nebo ve sportovní výživě. Cílem výzkumu není dále zvyšovat již tak rostoucí délku lidského života, vysvětluje vědec. Z pohledu demografického vývoje a nákladů na lékařskou péči Ristow věří, že nemá smysl cílit na ještě vyšší délku života souženého nemocemi.

kolo

Naopak, cílem je prodloužit zdravou a vitální fázi života. Studie jako tato jsou schopny poskytnout důležité vhledy do procesu stárnutí a významně přispět k prevenci chronických nemocí spojených se stárnutím, jako je cukrovka nebo vysoký tlak. Ristow zdůrazňuje, že takové úspěchy nejen zlepšují kvalitu života starších lidí, ale také umožňují značné snížení nákladů na zdravotní péči.

DNAÚvodní fotografie: Flickr – Mehmet Pinarci (CC BY 2.0)Obrázek 1: Wikipedia – Dan Dickinson (CC BY-SA 3.0)Gif 1: Flickr – Vancouver Film School (CC BY 2.0)Gif 2: Imgur – orbojunglist

Sdílet tento článek

Související témata

Věda

Přečíst další