Věda

Fascinace vědou provází kariéru mladých inovátorů

 

„Soutěž Intel ISEF má obrovskou sílu v tom, že je schopna hledat a motivovat studenty z celého světa. ISEF ale není konec, samotná soutěž by neměla být koncem snažení, ale jejím začátkem. Vyhrát medaili je to nejjednodušší. Podstatné je dotáhnout svoje snažení do konce, ať už to bude nová astrofyzikální teorie, lék proti HIV, nová aritmetickologická jednotka nebo život zachraňující hodinky.“ To jsou slova Marka Nováka, který na tomto mezinárodním klání bodoval dokonce dvakrát: stříbrnou medaili si odvezl v roce 2013 i v roce 2014.

A co si myslí o nejen o soutěži, ale také o studiu, cestě k vědě a své budoucnosti on i další vítězové ­ Michaela Krákorová (3. místo v roce 2013) a Patrik Čermák (2. místo v roce 2010)?

Chemie je fascinující

Michaela Krákorová byla odmalička zvídavé dítě. Otázky „proč?“ byly ne na denním, ale téměř na hodinovém pořádku.

„Vždy jsem potřebovala vědět, proč něco funguje tak, jak to funguje a proč se to chová tak, jak se to chová,“ vzpomíná Michaela. „Pamatuji si, že paní učitelku asi ve třetí třídě jsem trochu odzbrojila svojí otázkou, zda bude fotosyntéza probíhat, i když budeme na rostlinu svítit jen lampou a ne slunečním světlem.“

Na gymnáziu pro ni byla chemie, biologie a fyzika jasnou volbou. Ale chemie „vybojovala“ první místo. „Nejvíc odpovídala na otázky, proč se živé organismy chovají tak, jak se chovají a z čeho je vlastně složený svět kolem nás. Chemie je prostě fascinující!“

Když se Michaely zeptáte, kdo ji nejvíc ovlivnil na cestě k vědě a co bylo nejdůležitější, neváhá: „Pravý důvod musí člověk najít sám v sobě. Nicméně prostředí může člověku pomoci a nasměrovat jej. Rodiče mne v mých zájmech podporovali odmala, za což jsem jim vděčná. Gymnázium mi pak nabídlo možnost dozvídat se i něco nad rámec výuky – olympiády, SOČ a podobně.“ Za nejdůležitější z hlediska motivace pro Michaelu bylo a stále je působení v Programu podpory nadaných studentů Jihomoravského centra pro mezinárodní mobilitu, kde působí již pátým rokem. Vzdělávací akce, blízký kontakt s dalšími podobně orientovanými lidmi, vidět, co všechno oni dělají a kam až to dotáhli, to pro ni bylo velkým impulsem. „Také díky nim jsem zjistila, že se toho dá zvládnout opravdu hodně, když člověk chce.“

A co pro Michaelu znamenají úspěchy a ceny v soutěžích, kterými prošla? „Samozřejmě byl skvělý pocit je obdržet, to bezpochyby. Nicméně mnohem cennější pro mne byly zkušenosti, které jsem získala v jejich průběhu ´jen´ samotnou účastí. Setkala jsem se s novými typy příkladů, úloh, problémů, ale také s novými přístupy a lidmi. Viděla jsem také, jak to funguje za hranicemi našeho státu. Zjistila jsem, co se dá dělat jinak. A také jsem získala nové kontakty na lidi s podobnými zájmy. Nové zkušenosti mne mohou posunout dál.“

Michaela Krákorová
Michaela Krákorová se účastnila různých olympiád od příchodu na gymnázium v Brně-Řečkovicích. Později se zaměřila zejména na chemii. Ve čtvrtém ročníku se dostala do mezinárodního kola Chemické olympiády a z Hanoje si přivezla bronzovou medaili. Stejně jako z Intel ISEF v americkém Phoenixu. Zde bodovala v kategorii anorganické chemie (za práci Koordinační sloučeniny lanthanoidů a jejich luminiscenční vlastnosti). V témže roce dostala ještě i cenu Česká hlavička v kategorii Život a zdraví člověka za práci v oblasti výzkumu mutací nádorového supresoru p53. Dnes je studentkou prvního ročníku Lékařské fakulty na Masarykově univerzitě v Brně.

Ze samotné soutěže na Intel ISEF má Michaela tři největší zážitky: tím prvním byl výlet do Grand Canyonu. Ještě větší dojem na ni udělal „judging day“, kdy soutěžící od osmi hodin ráno celý den prezentovali své práce porotcům v obrovské soutěžní hale, ale hlavně, co nastalo potom…„Když se v pět hodin obrovské dveře otevřely, stál venku mohutný dav lidí, všichni propukli v jásot a potlesk, křičeli, pískali, fotili vycházející soutěžící a natáčeli videa. „Tohle jsme opravdu nečekali. Přišlo mi úžasné, jak z toho ti lidé tam byli nadšení, o vědu tam byl opravdu velký zájem, při „public day“ do haly mířily rodiny s dětmi i delegace dětí školního věku…“

Třetím velkým zážitkem pak bylo pro Michaelu samotné vyhlašování „grand awards”. „Na své vyhlašování a běh uličkou asi nezapomenu do konce života. Sice mě přečetli s ruskou výslovností, ale ničemu to na kráse neubralo. Vážně jsem nečekala, že bych mohla nějaké ocenění přivézt. A když jsem pak stála na pódiu s vlajkou… byl to nepopsatelný pocit. O chvíli později šel na pódium i Marek, tak jsme slavili znovu. Byli jsme z toho tak trochu u vytržení a celé nám to začalo docházet až tak někde nad Atlantikem při cestě domů. Intel ISEF byl zkrátka zážitek, který se člověku podaří jednou za život. Tedy v mém případě. Moc jsem Markovi přála, že se mu to podařilo dvakrát.“

Něco užitečného pro lidi

Jak vzpomíná Michaela, na stupních vítězů s ní ve Phoenixu stál ještě jeden Čech, Marek Novák.

I Marka věda a technologie zajímaly již odmalička. Vyrostl na stavebnici Fischer technik, která ho přivedla k elektronice, programování. Ovlivnil ho jistě otec – programátor, na pozdějším příklonu k bioinženýrství se zase nejspíš „podepsala“ matka, která učila biologii a chemii na střední škole. V Českých Velenicích žádný kroužek, kde by Marek mohl rozvíjet své záliby, nebyl, tak se samovzdělával. „Bavilo mě to, stavěl jsem si přístroje pro vlastní potřebu, ale postupně jsem přišel na to, že bych chtěl sestavit něco užitečného pro lidi.“

Byly tu samozřejmě i další „boční vlivy“. „Ty jsou velice důležité, lidí, kteří začnou pracovat sami od sebe, je jenom malá hrstka.“ Prvních soutěží SOČ a dalších se účastnil jako student českobudějovického gymnázia v Jírovcově ulici.

Na Intel ISEF do Phoenixu se Marek dostal jako vítěz celonárodní SOČ se svým „domácím lékařem“ – zařízením schopným monitorovat tělesnou teplotu, EKG a další parametry jako třeba okysličení krve. Za svůj prakticky využitelný projekt s názvem Návrh modulárního multifunkčního senzorového a měřicího zařízení a jeho implementace získal druhé místo. Jeho projekt byl důsledkem toho, že si z původních ryze exaktních zájmů typu matematika, fyzika a astronomie začal vybírat něco aplikovaného. „V čem bych spatřoval i další hlubší smysl.“

„V Phoenixu se sešla úžasná skupina lidí, ze kterých se za ten týden stali přátelé na celý život. A i Intel ISEF jako celek je zážitek na celý život,“ vzpomíná Marek. V roce 2014 šel pro medaili znovu. Za monitor životních funkcí velikosti náramkových hodin dostal třetí místo.

Jaký je význam podobných soutěží? „Mají primární roli v hledání lidí, které mohou posunout dál. Mne Intel ISEF postavil na vlastní nohy a nejviditelnějším výsledkem je moje spolupráce s českobudějovickou firmou TSE na vývoji biomedicínských zařízení, která pomáhají lékařskému personálu a novorozencům.“

Marek Novák absolvoval Gymnázium Jírovcova v Českých Budějovicích. Během studií bodoval ve školním, krajském i celonárodním kole SOČ, což mu vyneslo nominaci na Intel ISEF. V roce 2013 zde získal druhé místo v kategorii elektrické a mechanické inženýrství s projektem „domácího hlídače srdce“. Druhé místo získal i o rok později s vylepšeným modelem svého zařízení schopného sledovat zdravotní stav jednotlivců i skupin od novorozenců až po seniory velikosti náramkových hodinek.Získal zde i speciální cenu NASA a firmy United Technologies. V soutěži České hlavičky dostal cenu Ingenium a byl rovněž zařazen do výběru 100 inovátorů střední a východní Evropy - New Europe 100. V současnosti studuje Fakultu elektrotechnickou na ČVUT v Praze, zároveň pracuje pro českobudějovickou firmu TSE, kde se podílí mj. na vývoji a výrobě zařízení pro seniory založeném na konceptu, s nímž zvítězil na Intel ISEF 2014.
Marek Novák absolvoval Gymnázium Jírovcova v Českých Budějovicích. Během studií bodoval ve školním, krajském i celonárodním kole SOČ, což mu vyneslo nominaci na Intel ISEF. V roce 2013 zde získal druhé místo v kategorii elektrické a mechanické inženýrství s projektem „domácího hlídače srdce“.
Druhé místo získal i o rok později s vylepšeným modelem svého zařízení schopného sledovat zdravotní stav jednotlivců i skupin od novorozenců až po seniory velikosti náramkových hodinek.Získal zde i speciální cenu NASA a firmy United Technologies.
V soutěži České hlavičky dostal cenu Ingenium a byl rovněž zařazen do výběru 100 inovátorů střední a východní Evropy – New Europe 100.
V současnosti studuje Fakultu elektrotechnickou na ČVUT v Praze, zároveň pracuje pro českobudějovickou firmu TSE, kde se podílí mj. na vývoji a výrobě zařízení pro seniory založeném na konceptu, s nímž zvítězil na Intel ISEF 2014.

Marek se dalších soutěží účastnit nehodlá, rozhodl se odejít ze světa soutěží do pracovního života. Ale fakt, že právě toto soutěže nepřímo umožňují, považuje Marek za jednu z nejcennějších věcí. Velký díl na zapojení studentů do praktického výzkumu a vývoje mají samozřejmě i firmy samotné, když tyto lidi aktivně vyhledávají. „Firmy mají o mladé vysokoškoláky obrovský zájem, ti ale musí projevit hlubší zájem o obor a začít pracovat navíc již na vysoké škole. Je čistě na studentech, jakou cestu si vyberou. Ale jen kvalitní praxe při studiu je nejlepší cesta k dobré práci.“

Marek dnes studuje druhým rokem ČVUT Fakultu elektrotechnickou, zároveň pracuje. „Stíhat oboje najednou je náročné, pokud ale člověk přijme některé kompromisy, lze to zvládnout.“ Marek má výhodu – na škole mu řada věcí vůbec není cizích, ve firmě zase využívá toho, že má většinu vybavení potřebného pro vývoj doma a většinu práce tam i odvede. „Nejcennější na celé věci je možnost být už takto brzo v kolektivu firmy, která má renomé a trhy nejenom u nás, ale prakticky na všech kontinentech. Svět byznysu a akademický svět mají něco společného, ale v některých věcech se naprosto liší. Mít tak možnost důkladně prozkoumat obě tyto sféry otevírá člověku úplně nové obzory a dává větší jistotu ve výběru oboru, kterému se chce do budoucna věnovat.“

A co si Marek představuje, když hledí do budoucnosti? „Určitě mě láká aerospace. Vývoj technologií do letadel a kosmických plavidel, to je svatý grál a asi i sen každého vývojáře. Ale zpátky z říše snů na zem. Bioinženýrství i tak považuji za jednu z nejvyšších ´inženýrských´ disciplín. „Protože, a dovolte mi citovat z mého jiného anglického rozhovoru, ´práce v bioinženýrství dává vznik zařízením, která mohou pomáhat lidem lépe a déle žít´.“

Baví mě zkoumat a předávat poznatky dál

Patrik Čermák stál na stupni vítězů na soutěži Intel ISEF v roce 2010. Vybojoval třetí místo v kategorii Materiály a bioinženýrství. Tehdy ještě byl studentem elektrotechnické průmyslovky, dnes studuje na Univerzitě Pardubice. Obor materiálové inženýrství…a také filozofii.

Přání „stát se vědcem“ vyřkl Patrik Čermák už někdy na základní škole. Hrál si s pájkou a drátky, spojoval různé věci dohromady, namáčel různé věci do čehosi. Ve druhém ročníku studia na SPŠE Pardubice pak dostal na fyziku vynikajícího učitele Jaroslava Švadlenku. „Ten naši třídu oslovil s nabídkou práce na fyzikálním projektu. A já se chytil.“

Profesor Švadlenka Patrikovi nabídl pracovat na projektu na pardubické univerzitě. „Zpočátku váhavě a s obavami jsem nabídku přijal. A na univerzitě pod vstřícným vedením docenta Čestmíra Drašara z Ústavu aplikované fyziky a matematiky bádám dodnes.

Na středoškolské soutěže nasměroval Patrika právě učitel fyziky. „Rodiče i škola hráli na mé cestě důležitou roli, ale bez zmíněného pana učitele bych zřejmě nebyl tam, kde jsem dnes.“

Za nejvýznamnější soutěž, co do rozsahu i prestiže, označuje Patrik Intel ISEF. Zúčastnil se v roce 2010 a dostal třetí hlavní cenu v kategorii Inženýrství: Materiály a Bioinženýrství za práci „Prospective Themoelectric Tellurides“. A také hned na místě dostal nabídku z Kalifornské univerzity v Berkeley. „Chtěl jsem pokračovat v rozdělané práci v Pardubicích. Do zahraničí na zkušenou bych rád vyjel, ale asi až na doktorát.“

Kromě toho, že byl ve Státech poprvé, mohl Patrik s ostatními studenty navštívit Stanfordovu universitu, rád vzpomíná i na podnětnou diskusi s laureáty Nobelovy ceny. A okamžik, kdy byl vyvolán jako jeden z vítězů? „Ta chvíle, kdy jsem s ostatními studenty stál na podiu v hale s několika tisíci lidí v hledišti, byla nejemotivnější, to jsem se bál vůbec zvednout hlavu.“

Vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Ve studiu pokračuje na Univerzitě Pardubice – kromě oboru Materiálové inženýrství studuje i obor Filosofie. Ve vědeckých soutěžích získal 1. místo z národního finále Expo Science AMAVET, byl pozván i na několik konferencí, s podporou České kosmické kanceláře měl příspěvek na 61. mezinárodním astronautickém kongresu v Praze. S přítelkyní uspořádal pro středoškoláky již dva ročníky celorepublikové konference VĚDĚNÍ MLADÝM, pro veřejnost pak už třetím rokem pořádá cyklus večerů Kavárna Universitas.
Patrik Čermák vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Ve studiu pokračuje na Univerzitě Pardubice – kromě oboru Materiálové inženýrství studuje i obor Filosofie. Ve vědeckých soutěžích získal 1. místo z národního finále Expo Science AMAVET, byl pozván i na několik konferencí, s podporou České kosmické kanceláře měl příspěvek na 61. mezinárodním astronautickém kongresu v Praze. S přítelkyní uspořádal pro středoškoláky již dva ročníky celorepublikové konference VĚDĚNÍ MLADÝM, pro veřejnost pak už třetím rokem pořádá cyklus večerů Kavárna Universitas.

Uplynuly čtyři a půl roku a Patrik dnes studuje Materiálové inženýrství na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice. Ale zabývá se nejen materiálnem – přibral si i samostatný obor Filosofie na Fakultě filozofické UP. K zájmu o filozofii jej dovedla zčásti technika. „Právě ta mně totiž přišla příliš technická. Něco mi scházelo už na střední. Trochu to suploval dějepis a občanská nauka, ale málo. Už od začátku svého vysokoškolského studia jsem vedle svého odborného studia materiálů navštěvoval přednášky z filosofie, abych se dozvěděl něco o vývoji filozoficko-vědeckého myšlení od antiky do moderní doby. S přednášejícím doktorem Filipem Grygarem jsme se pak spřátelili a na jeho popud jsem začal filozofii studovat.“

A Patrik dnes pracuje i na propojování zdánlivě odlišných světů. „Uspořádali jsme již dvě konference k osobnosti myslitele Nielse Bohra, plánujeme vydat sborník, a nyní pořádáme cyklus přednášek s názvem Filosofické předpoklady přírodních věd. Vědci dospívají k převratným objevům právě, když jsou schopni myslet filosoficky.“

A co by chtěl dělat v budoucnu? „Rád bych se stal universitním profesorem. Baví mě zkoumat a předávat poznatky dál. Krom výuky těch tradičních předmětů, jako je fyzika, matematika nebo chemie, bych se chtěl pokusit přednášet i něco na pomezí, jako je třeba takzvaná filosofie vědy, respektive vrátit universitu tam, kam patří, tj. do sféry universa. To poslední už je ale asi příliš poetický záměr.“

 

Share This Article

Related Topics

Věda

Read This Next